Cynthia the Sinnoh League Champion
and
someone whose beauty is matched by her strength.

Kapitola 2.: Pomoc v nouzi

20. března 2013 v 21:37 | Cynthia the Champion |  Pokémon: Cesty v Sinnohu
Ahoj :)
Tak vám přináším 2. kapitolu z povídky ,,Pokémon: Cesty v Sinnouhu". Doufám, že se vám bude líbit jako předešlá kapitola, neli víc. Děkuji za zprávy na facebooku, určitě si ráda poslechnu názory. :) Takže piště buď dole v komentářích nebo na facebooku. Teď už přeji příjemné počtení :)
~Cynthia the Champion


Pomoc v nouzi

Ash do dveří pokémonského centra doslova vrazil, takže hned na sebe strhl nejvíc pozornosti.
,,Mladíku, tohle je nemocnice, tady se nesmí běhat," napomenula ho okamžitě sestra Joy.
,,Omlouvám se," rychle vyhrkl Ash a začal se rozhlížet. Nikde nezahlédl ani kousek blonďatých vlasů, ani neslyšel, že by někde s někým hovořila. Slehla se po ní zem. Možná už jen prostě odešla... Tak se alespoň ubytuje.
,,Sestro Joy?" přistoupil k recepčnímu stolu. ,,Mohl bych požádat o pokoj?" Joy se na něj soucitně podívala.
,,Víš, máme už plno, kvůli tomu turnaji je tady spousta lidí, je mi to líto, ale nemůžu ti pomoct," omlouvala se, když viděla Ashův blednoucí výraz.
,,To jako nemám kde přespat?" vymáčkl ze sebe.
,,Pikachu..." povadly Pikachu ouška a sklopil pohled stejně sklesle jako jeho trenér.
,,Bohužel, je tu opravdu naprosto plno, ale můžeš zůstat tady a přespat na pohovce," řekla mu mile.
,,Děkuju, sestro Joy." Ash se tedy otočil a šel se posadit na pohovku. Rozhodl se, že bude sledovat televizi, právě běžely zprávy. Mluvili v nich o dnešním turnaji, bohužel žádné podrobnosti. Ale slibovali, že brzy bude v televizi odvysílaná repríza. Na to Ash nesmí zapomenout. A pak se objevila zpráva, která Ashovi málem přivodila infarkt.
,,Před hodinou se na trase vlaku do města Celestic stala nehoda. Divoký Steelix se najednou objevil před vlakem a zavinil tak srážku. Naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo. Bohužel ale pro cestující do města Celestic, náraz zapříčinil sesypání části stropu tunelu. Opravy budou trvat pár dní, do té doby je doprava pozastavena."
Ash zůstal zírat jako opařený na televizi. Pikachu ho zatahal za mikinu.
,,Pika, piiikachu," snažil se ho povzbudit, ale moc platné to nebylo. Ash se chytl rukama za hlavu.
,,Co teď budeme dělat, Pikachu?" řekl nakonec a podíval se na svého kamaráda. Pikachu nasadil úsměv a zatnul odhodlaně pěstičku.
,,Piiikachu!"
,,Cože? Ty myslíš, že..." Ash chvilku koukal překvapeně, ale pak plný odhodlání vstal a předvedl to samé gesto jako jeho pokémon. ,,Jo! Máš pravdu! Zvládneme tam dojít i pěšky!"
Okamžitě se zvedl a vystartoval z pokémonského střediska napříč městem přímo k lesní cestě číslo 210 vedoucí do města Celestic. Nevšiml si ale, že ho někdo sleduje - tři v černé zahalené postavy.

,,Je to sice daleko, Pikachu, ale s přestávkama bychom tam měli dojít za maximálně tři dny," informoval Ash, když procházeli lesem. Na nebi se už začaly objevovat hvězdy. Bylo asi půl osmé. ,,Ještě kousek půjdeme a pak se utááá...!" nestihl ani doříct a vyjekl. Odněkud ze tmy se vynořila mechanická ruka, která pevně sevřela Ashe. Hned vzápětí odněkud vyšla rána a cosi odrazilo Pikachu několik metrů daleko. Než stihl Pikachu jakkoliv reagovat, obklopila ho laserová klec. ,,Pikachu!" zařval Ash a snažil se vykroutit ze sevření silné ruky, ale marně, svírala se kolem něj čím dál víc. Kdyby alespoň dosáhl na svoje pokébally... A pak se ozval onen známý hlas a Ash spatřil tři postavy.
,,Nikdy jsi neslyšel, že nemáš chodit temným lesem sám?" smála se žena krákavým smíchem spolu s mužem a Meowthem, kteří stáli hned vedle ní.
,,Rakeťáci!" odtušil Ash. ,,Vraťte mi Pikachu!" zazmítal se v ruce, ale nijak to nepomohlo.
,,To ale vůbec nemáme v plánu," řekla ironicky mile Jassie a pohodila vlasy.
,,Naopak, hodláme s ním tentokrát co nejrychleji zdrhnout, abys neměl šanci nám opět překazit plány," dodal James. ,,Meowthe..." kývnul na pokémona po své pravici. Ten přiskočil k Ashovi a jediným trhnutím odejmul Ashovy pokébally, které měl u pásku.
,,Zdá se, že teď už není šance, jak nás zastavit," rozchechtal se Meowth a podal pokébally Jassie, která je uzamkla do nějaké kovové bedny. Ash zavrčel.
,,Myslím, že šéf na nás bude pyšný," naparoval se James. Meowth vzal do ruky nějaký ovladač.
,,Vraťte mi moje pokémony!" snažil se Ash vší silou vyprostit, ale ruka se ani nehnula.
,,Jen tak pro jistotu, abys nás nezdržoval," zasmál se Meowth a zmáčknul tlačítko na ovladači. Ruka vystřelila i s Ashem do vzduchu, kde zařadila prudkou zpátečku a mrskla s ním tvrdě o zem.
,,Pikapi!" Pikachu se v očích objevily slzy. Zatnul pěstičky a plnou silou použil proti laserovým mřížím bleskový útok. Ten se ovšem odrazil s dvojnásobnou silou proti němu. Zůstal ležet vyčerpaný uvnitř klece. Stejně tak zůstal ležet bez hnutí Ash na zemi. Ještě uslyšel zažehnutí plamene balónu a pak ho pohltila tma.

Cítil ruku na své tváři a jakoby z dálky k němu doléhal ženský hlas. Byl čím dál blíž, až ho začal poznávat. Otevřel pomalu oči. Střetl se s pohledem krásné blonďaté ženy, kterou předtím viděl ve městě Solaseon před zápasovou arénou.
,,Jak je ti?" zeptala se starostlivě a podepřela mu hlavu, aby se mohl posadit. Ash zamžikal před sebe. Nezdálo se mu to.
,,Trochu mě bolí hlava," přiznal. A pak si vzpomněl, co se stalo. Zorničky se mu rozšířily. Už se chtěl zvednout, ale ona ho zadržela.
,,Zůstaň sedět, nevíme, jak jsi na tom..."
,,Ale já musím zachránit Pikachu!" začal panikařit. ,,Oni ho vzali! Musím za ním!" Chtěl se zase zvednout. Opět ho zastavila.
,,Kdo ho vzal?" zeptala se a nepouštěla jeho ramena, aby ho udržela v klidu.
,,Rakeťáci. Oni mi vzali pokémony a odletěli... já..." Ashovi selhal hlas a do očí mu vhrkly slzy. Nechtěl, aby ho viděla brečet, ale nedokázal to zastavit. Tohle bylo zlý, hodně zlý. Rakeťáci už jsou určitě na míle daleko. ,,Nedokázal jsem je ochránit..."
,,Notak klid," řekla a vzala jeho obličej do dlaní. ,,Tvoje pokémony dostaneme zpátky, slibuju." Ash se trochu zklidnil a přikývl. Její pohled byl velice uklidňující, i když v něm bylo něco, co mu tak klidné nepřipadalo, jen nevěděl, co to je. ,,Teď ti pomůžu vstát, ale pomalu, ano?" Vstala, vzala ho za ruce a pomohla mu na nohy. Kupodivu se udržel, i poté, co ho pomalu pustila. ,,Řekni mi, víš, kam letěli?" ptala se ho.
,,Nemám tušení," zavrtěl Ash smutně hlavou. A až teď si všiml, že je v místě, kde stojí, až moc velké světlo na to, že je noc. Otočil se za jeho zdrojem. To, co uviděl, ho vážně vyděsilo. Byl to pokémon, se kterým se již jednou setkal. Tehdy to rozhodně nebylo příjemné setkání. Ve vzduchu levitoval fialový oblak se zelenými skvrnami, které připomínaly obličej.
,,Pozor!" zařval Ash a začal couvat. Blondýnka se na něj jen vyděšeně podívala.
,,Ne, neboj se, nic ti neudělá. To je můj pokémon," vysvětlovala. Ash nemohl uvěřit vlastním uším.
,,Ten Spiritomb je... váš?" ujišťoval se. Upřímně o tom trochu pochyboval.
,,Ano, je, nemusíš mít strach," uklidňovala ho. Spiritomb se jen zavlnil a připlul blíž k ní. ,,Jak se vlastně jmenuješ? Ani jsem se tě nestačila zeptat," dala hlavu trochu na stranu.
,,Jmenuju se Ash Ketchum," informoval ji. Chtěl se taky zeptat na její jméno, ale bylo mu to poněkud trapné. Něco mu ale říkalo, že ona mu ho sama od sebe neřekne. Takže to zůstává na něm. ,,Můžu se zeptat, jak se jmenujete?" vyslovil nahlas. V její tváři zahlédl něco jako překvapení, to ale hned zmizelo. Usmála se a zavřela na chvilku oči.
,,Jsem Cynthia."
,,Moc děkuju, Cynthie, že mi chcete pomoct," začal Ash. ,,Nevím, co bych dělal, kdybyste nepřišla..." Přikývla na znamení toho, že nemá zač.
,,Měli bychom najít tvé pokémony," řekla po chvilce ticha a vyndala zpod pláště na zádech pokéball. Až teď si ji Ash mohl prohlédnout. Už na sobě neměla ony nádherné šaty. To ale nic neměnilo na tom, že vypadala úžasně. Byla celá v černém - černé kalhoty, černé tričko, černý kožíšek kolem krku a též černý otevřený plášť s kožíškem na konci rukávů a na dolním lemu.
,,Lucario," zvolala, když vyhodila pokéball do vzduchu. Ash byl opět překvapen, když se před ním objevil černo-modrý pokémon s krémovým kožíškem na hrudi. ,,Pokus se pomocí aury zjistit, kudy letěli Rakeťáci," přikázala Cynthia pokémonovi. Ten přikývl, zavřel oči, natáhl před sebe tlapu a začal se urputně soustředit. Ash ho se zaujetím sledoval. Po několika vteřinách Lucario ukázal před sebe. ,,Skvělá práce," pochválila ho Cynthia a sáhla pro další pokéball. ,,Garchompe, potřebuji tvou pomoc!" elegantně vhodila pokéball do prostoru.
,,Gaaar!" zjevil se před Ashem s hlasitým zařváním asi dva metry vysoký dračí pokémon. Další její pokémon, na kterého zůstal Ash zírat s otevřenou pusou. Cynthia došla ke Garchompovi, který se mírně sklonil, a ona na něj nasedla.
,,Sedni si za mě, Ashi," pobídla ho, čímž ho rozrušila ještě víc. ,,Musíme si pospíšit a ty nemůžeš běžet," dodala na vysvětlenou. Ash tedy přikývl a přistoupil ke Garchompovi. Měl z něj trochu obavy, přeci jen Garchomp není pokémon, který by svým vzhledem působil mírumilovně. Cynthia natáhla k Ashovi ruku. Ten ji rád přijal a vyhoupl se za ní. ,,Málem bych zapomněla," řekla najednou a sáhla opět pod plášť pro pokéball. Namířila ho na Spiritomba. ,,Děkuji, vrať se," ocenila ho a pokéball opět uschovala.
,,Ale teď neuvidíme," poznamenal Ash, když prostor kolem nich ztemněl.
,,My nepotřebujeme vidět," pousmála se Cynthia. ,,Lucario, ukazuj nám cestu. Garchompe, ty leť za ním," dala svým pokémonům instrukce, pak se mírně pootočila na Ashe. ,,Jestli nechceš spadnout, měl by ses mě raději držet," varovala ho těsně před tím, než se Garchomp odrazil od země a vyrazil neuvěřitelnou rychlostí kupředu za Lucariem. Tak-tak stihl Ash chytit Cynthii kolem pasu. Držel se pevně, neměl chuť v téhle rychlosti spadnout. Slyšel vzduch svištět kolem nich, ale moc toho neviděl. Až když se dostali do řidší části lesa, měsíc jim trochu osvětlil cestu. Lucario běžel bez přestání stále vpřed, Garchomp se držel hned za ním. Ash se modlil, aby byl Pikachu v pořádku a stejně tak ostatní. Jak na něj opět dolehl ten pocit, že by je mohl ztratit, přimáčkl se víc na Cynthii tak, že měl obličej zabořený v jejích vlasech. Zhluboka se nadechl nosem. Nádherně voněla. Jako vanilka.
,,Budou v pořádku," promluvila k němu přesvědčivým a pevným hlasem. Doufal v to. Trochu povolil sevření a mírně se vyklonil na pravou stranu, aby viděl na cestu. Teď, když jim ji ukazoval měsíc, mohl vidět i Lucaria vpředu. Takhle letěli asi půl hodiny, když Lucario začal zpomalovat. Po chvilce zastavili úplně.
,,Co se děje, Lucario?" zeptala se šeptem Cynthia.
,,Hear, arrr," ukázal pokémon před sebe na vysoké křoví. Cynthia vybídla Ashe, aby sesedl z Garchompa. Sama z něj taky seskočila. Přistoupla co nejblíže ke křoví a zaposlouchala se. Ozývaly se odtamtud hlasy. Opatrně ho rozhrnula, aby se povídala, o co tam jde. Spatřila ženu, muže a Meowtha. Kousek od nich stál balón a vedle něj byla laserová klec, ve které ležel Pikachu.
,,Možná bychom si měli Pikachu nechat. Zasloužíme si nějakou odměnu, ne?"
,,Ten Meowth mluví?!" vyvalila Cynthia oči. Právě skutečně viděla zmíněného pokémona promluvit. Otočila se zpět na Ashe. ,,Já je zaměstnám, ty se pokus dostat Pikachu z té klece."
,,Dobře," přikývl.
,,Garchompe," oslovila svého pokémona. ,,Udělej nám cestu, prosím," řekla s nepatrným úšklebkem. Garchomp se rozpřáhl, celé křídlo se mu rozzářilo a jediným pohybem udělal do křoví široký průchod.
,,Co to...?" ozvali se najednou Rakeťáci a pohlédli jejich směrem. ,,Prcek!" vyhrkli, ale pak si všimli Cynthie.
,,Sakra! Vypadá to, že si prcek přivedl posily..." zhodnotil situaci James a zatvářil se vyděšeně. Jassie ho plácla přes rameno.
,,No a?! Nikdo nás už nemůže zastavit!" prohlásila rozhodně. ,,Yanmego," vyhodila do vzduchu pokéball. ,,Použij stříbrný vítr!" Z pokéballu vylétla obří zelená vážka a vydala podivný robotický zvuk.
,,Carnivine, pojď ven!" zvolal James a vyslal svého pokémona - asi metr a půl vysokou masožravou rostlinu. ,,Semínkový útok!" Oba dva pokémoni zaútočili najednou. Yanmega prudce mávla křídly a vyslala silnou vzdušnou vlnu přímo na Garchompa, Carnivine otevřel tlamu dokořán a vypustil stejným směrem velký proud semínek. Ash stál na místě a jen koukal neschopen pohybu. Oba útoky se blížily a Cynthia tam jen tak v klidu stála. Obával se, že jestli něco Garchompovi nepřikáže, tak bylo všechno marné. Najednou ale Cynthia napřáhla ruku a pevně zavelela: ,,Garchompe, dračí spěch!"

Pokračování příště...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Black Ell Black | Web | 23. března 2013 v 14:07 | Reagovat

Napiš další díl co nejdřív, prosím! :-D jinak doufám, že rakeťáci zase odletí někam hodně daleko a zůstane po nich taková ta hvězdička :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama